Hladový a zároveň zvědavý opouštím hotel a vydávám se do restaurace hned vedle hotelu. Osvícený interiér a barevná atmosféra už při příjezdu poutají mou pozornost. Restaurace je situována přímo v centru města, odkud mám dokonalý výhled na malé náměstí, jež doslova žije svým vlastním životem.

Po šestihodinové cestě, během níž mě nepřetržitě provázel pocit netrpělivosti, konečně vjíždím předměstími do města uprostřed Kuby – Camagüey. Slunce už pomalu zapadá za obzorem, vzduch je stále teplý a vlhký, jak je pro tropické večery typické. Recepční, mladík se širokým úsměvem, mi předává klíček a popřeje mi příjemný pobyt. Doslova jen...

Auta, která byste jinde na světě potkávali jen v muzeích nebo na srazech veteránů, jsou zde každodenní realitou. "Tady na Kubě auta žijí navěky," říká mi jeden z řidičů, když se sklání nad otevřenou kapotou svého Fordu Fairlane z roku 1956.

Země před ním se rozprostírá v celé své přirozené, okouzlující kráse. Smaragdové mangrovy se pnou podél zátoky Nipe, zatímco okolní krajina dýchá bohatstvím pralesů, úrodných plání a osamocených vrcholků.