Brněnské vodojemy připomínají podzemní chrám víc než technickou stavbu

Hluboko pod nenápadným svahem Žlutého kopce v Brně se ukrývá skutečný architektonický poklad – trojice impozantních, historických vodojemů, které nemají v Evropě obdoby.

Tyto kolosální podzemní stavby, vybudované v průběhu 19. a na počátku 20. století, jsou nejen jedinečnou technickou památkou, ale i fascinujícím příkladem industriální architektury, která dokázala spojit funkčnost s monumentální a estetickou dokonalostí.

Přestože brněnské vodojemy dlouho zůstávaly opomíjenou a zapomenutou součástí městského podzemí, v posledních letech se jim dostává zasloužené pozornosti. Po rekonstrukci a citlivém zpřístupnění náročné veřejnosti se staly vyhledávanou turistickou atrakcí, která návštěvníkům nabízí jedinečný zážitek.

Historický vývoj a vznik vodojemů

Stavba Vodojemů Žlutý kopec souvisí s prudkým rozvojem Brna. Došlo k odstranění hradebního systému a rozmachu města co do velikosti i počtu obyvatel. Zajištění nezávadného zdroje pitné vody tak bylo zcela nezbytné. Novým vodním zdrojem se stal tzv. pisárecký vodovod čerpající vodu z řeky Svratky. Vodovod postavil vítěz mezinárodní soutěže, anglický podnikatel Thomas Docwry, který vytvořil vodárenský areál po vzoru britského systému.

Voda byla čištěna ve třech biologických filtrech a čerpána do dvou tlakových pásů s vlastními vodojemy. Vyšší tlakové pásmo zřídili stavitelé na Špilberku a mělo dvě menší nádrže. Nižší tlakové pásmo zasadili do východního svahu Žlutého kopce. Postupně tady vznikly tři objemné vodojemy – dva cihelné a jeden betonový se dvěma nádržemi.

Kvalita vody v pisáreckém vodovodu přestala rychle k pití vyhovovat. Koncem 19. století započaly práce na stavbě nového vodovodu z Březové nad Svitavou, který byl uveden do provozu v roce 1913. Pisárecký vodovod i nadále fungoval dalších 84 let jako zdroj užitkové a průmyslové vody.

Nejstarší vodojem

Nejstarší z vodojemů byl postaven v roce 1874 na severozápadní straně v blízkosti ulice Tvrdého. Mezi svými bratříčky vyniká konstrukce inspirovaná právě v Anglii a jedná se o unikátní vodohospodářské dílo evropského významu.

Nosný systém z mohutných cihelných zdí je odlehčený tzv. tlamovými okny. Podlaha není rovná, tvoří ji proti-klenby, které se zdmi a klenbami vytvářejí dokonalý a statický funkční celek. Vodojem má jednu nádrž rozdělenou do jedenácti rovnoběžných oddílů spojených spojovací chodbou na severní straně objektu. Díky přesné konstrukci působí dojmem nekonečného a stále se vzdalujícího prostoru. Jeho přibližné rozměry jsou 45 × 45 m, klenba dosahuje výšky 6,5 m. Objem je více než 9,5 milionu litrů.

Druhý cihlový vodojem

Druhý cihlový vodojem byl postaven o 20 let později, v roce 1894. Na první pohled se od svého staršího bratra výrazně liší, a to především monumentální konstrukcí s vysokými arkádami a pilíři. Tato zvláštní architektura připomíná spíše jakýsi podzemní chrám než technickou stavbu.

Vnitřní prostor je opět rozdělen do více oddílů, tentokrát však paralelně, ale radiálně. Klenby dosahují výšky až 12 metrů a celková kapacita nádrže činí přibližně 7,5 milionu litrů. Přesto, že se jedná o starší stavbu, její technický stav je díky kvalitnímu provedení a materiálům stále výborný.

Betonový vodojem

Třetím a nejmladším vodojemem je betonová nádrž, která byla postavena v roce 1917. Na rozdíl od svých cihlových předchůdců má tato stavba moderní a funkcionalistický charakter. Její konstrukční řešení je však méně zajímavé, ale přesto architektonicky hodnotné.

Betonová nádrž je rozdělena na dvě samostatné části, každá o objemu 5 milionů litrů. Výškově pak tvoří protipól k předchozím dvěma cihlovým vodojemům, neboť její klenby dosahují pouze 6 metrů. Přesto však díky čistému a elegantnímu tvaru působí monumentálně a impozantně.

Technická a architektonická unikátnost

Vodojemy Žlutý kopec představují skutečné skvosty průmyslové architektury. Technické i architektonické řešení je naprosto jedinečné. Použití pálených cihel, které byly ručně vyráběné a vypálené při vyšších teplotách než 1000 °C, zaručuje mimořádnou odolnost a trvanlivost konstrukcí. Tyto slinuté cihelné kameny dokáží odolat extrémním klimatickým podmínkám a zachovat si svou integritu.

Architektonické ztvárnění jednotlivých vodojemů je doslova ohromující. Ať už se jedná o elegantní a prostorově bohaté řešení nejstaršího vodojemu, monumentální chrámovou architekturu středního nebo moderního a funkcionalistický výraz toho nejmladšího, každá z těchto staveb představuje mimořádný příklad industriální estetiky.

Znovuobjevení a zpřístupnění veřejnosti

Přestože Vodojemy Žlutý kopec byly po dlouhá léta opomíjeny a zapomenuty, v posledních letech se jim dostává zasloužené pozornosti. Po uveřejnění jejich fotografií se o tyto unikátní stavby začal zvedat nebývalý zájem.

V roce 2019 byl celý areál Ministerstvem kultury České republiky prohlášen za nemovitou kulturní památku, což přispělo jeho záchranu před plánovanou demolicí. Následovala citlivá rekonstrukce a zpřístupnění veřejnosti. Do nejstaršího vodojemu se mohli první nadšenci podívat již v létě 2020 a o rok později byl zpřístupněn i druhý vodojem.

Celý revitalizovaný areál včetně parku se pak otevřel na jaře 2024. Dnes se těší velkému zájmu návštěvníků, kteří mohou obdivovat tato architektonický a technický unikát a ponořit se do atmosféry dávno zaniklé průmyslové éry.