Věřili byste tomu, že si můžete zajet trasu Rallye Paříž-Dakar? Ne? Tak tady v Senegalu v Somone s průvodcem Babou ano. Podle cestovatelského blogu Videa z výletů a cest je nejlepším česky mluvícím průvodcem v celém Senegalu.

Vystupujeme z dodávky z majetku našeho průvodce, která nám je po celou dobu "druhým domovem" a svižně, jako bychom v Senegalu omládli o dvacet pět let, doslova přeskakujeme na terénní džíp. Na fotkách od profesionální fotografky Pavly z Prahy – ano vzpomínáte si dobře – to je Pavla – co vás jen tak, mezi osmým a dvanáctým drinkem jménem SENEGAL naučí pár profesionálních triků. Jak pózovat při focení, tak dokonale, že se vám může stát, že při nacvičování těchto póz v tramvaji cestou na kontrolu na urologii (která v jistém věku čeká každého, nemyslete si) si vás začnou lidi z ničeho nic sami od sebe fotit, jako filmovou hvězdu z Los Angeles. Ale zpět na Rallye Paříž-Dakar!

Takže, pak na fotkách od profesionální fotografky Pavly z Prahy při tom skoku z džípu do džípu vypadáme jako ušlechtilé kravky ve skoku zobrazené na nějakém starodávném rytířském erbu.

Sotva dosedneme na sedačky, zaklapne zadní zábrana a v ten stejný okamžik džíp doslova vystřelí, kosmickou rychlostí jako by naše posádka chtěla v letošním ročníku Rallye Paříž-Dakar urvat zlatou medaili a předběhnout herečku Olgu Lounovou, která kdesi v televizním pořadu, prohlásila, že prý údajně dostala na rallye defekt a že se seběhlo hodně moc Senegalců, ale žádný z nich prý s defektem nepomohl. Kdo ví, jak to vlastně bylo. Jisté je, že Olga Lounová je aktivní v mnoha sportovních činnostech, včetně Pole Dance a kdo ví v čem všem ještě.

Kde jsem to přestal ... Aha ... Sotva dosedneme na sedačky v džípu, zaklapne zadní zábrana u džípu, a v ten stejný okamžik džíp doslova vystřelí ... A už frčíme a křičíme, hází to s námi na všechny strany. Hup! Dups! Díra. Další a další. Pavla málem upustí foťák s šedesáti centimetrovým objektivem, těžkým tak, že by zlomí hřbet. "Teď už nás vážně vyklopí" piští Moje Markéta a Ríša vedle ní se drží oběma rukama ovinutýma kolem kostry auta i obě lýtka má ovinuty o tyče jako v tělocviku při šplhu na tyči.

Džíp je nádherně barevný, celý v senegalských barvách, za které teď "závodíme". Ale pochopitelně máme i Českou vlajku na kapotě.

Bože to je rychlost, nejmíň 150. "To je paráda! Jedeme kolem oceánu" vřeští jeden přes druhého a motor řve co mu síly stačí. Nádhera. Vyhýbáme se vlnám. Zchladí nás sprška vody z oceánu, nebo prší, nevíme – jedeme pekelně rychle. Neuvěřitelný zážitek. Všichni už si na tu rychlost zvykají a už jsou schopni prožívat a vnímat ten jedinečně fantastický okamžik, kdy se nám všem z toho točí hlava. Další výmol. Ale už nikdo, ani Ríša neječí. Dokonce nepatrně uvolnil křečovité sevření napadeného lemura, kterého objímaje rukama nohama kostru auta, dokonale připomíná.

Je to prostě "božííííííí" křičíme. A další výmol. Auto se prudce naklání jednou na pravou hned zase na levou stranu. Zázrak, zatím nikdo nevypadnul ven. Ta rychlost, ten oceán, nikde nikdo jen my, odvážlivci z hotelu Baobab. Štěstí a radost kouká všem z očí. Nenechají nás vydechnout.

Brzdíme, prudce zastavujeme. "Tři a půl minuty na fotky u auta", dává řidič limit jako při skutečném závodě. Hbitě vyskakujeme z džípu. Povinné selfíčka a v ten stejný moment se na liduprázdné pláži, přes kterou vede naše vlastní dnešní Rallye Paříž-Dakar se jakoby zhmotní z písečných dun, hned vedle auta, duo senegalských prodejců masek. Každý z nás, omámený právě prožitým zážitkem, kupuje jednu nebo raději dvě masky made in Senegal. Platíme už z rozjíždějícího se auta. Prodejci za námi pobíhají. Ještě se smlouvá a jede se dál. Frčíme pekelně rychle. Opravdu si to do poslední kapky a do posledního těžce vydělaného eura moc užíváme. Hurá jsme v cíli. To by Olga Lounová čuměla! Jsme jednoznačně dnes vítězové!

Až budete v Dakaru, Senegalu nebo v Africe – toto si nenechte utéct. Stojí to za to!

Rallye s maskou čaroděje made in Senegal

Duo senegalských prodejců masek stojí pevně, jejich štíhlé siluety kontrastují s robustními závodními auty, která se snaží zdolat nástrahy terénu. 

Tito mistři prodejci, většinou místní Senegalci, umně využívají přirozeného prostředí dun, aby vytvořili dojem, že se právě zhmotnili z prachu a písku pouště.

Jedeme podél mohutných mořských vln, které se zdají být nekonečné - stejně jako náš pocit svobody. Oceán před námi se otevírá jako spektakulární divadlo přírodních sil, jehož režisérem je sám vítr, a my jsme v této hře hlavními protagonisty. 

Vyhýbáme se vlnám s obratností zkušených námořníků. To není jen technika, ale řidičovo umění – čtení oceánu a jeho nálad. Naše oči jsou upnuté na horizont, cítíme každičký pohyb. Řízení je precizní, každý tah páky, každý pohyb.