Katedrála africké paměti

Přijíždíme do centra Dakaru s naším neúnavným průvodcem Babou, který vypadal, jako by měl pod zadkem turbomotor. Jeho dodávka nám zastavila u kostela, kterému místní říkají Katedrála africké paměti. Jakmile jsme vystoupili, právě začaly zvonit zvony. Výborné načasování, jako kdybychom byli na plátně večerního bloku hlavních zpráv.

"To jsou zvony, co?" kývl Babou hrdě a mával nad námi českou mini vlajkou. Podíval jsem se na Aničku, která měla v očích více slz dojetí než při posledním romantickém filmu. 

Všechny zvony zvonily, když jsme sledovali věřící, jak se vyhrnují z taxíků, odění ve všech možných barvách, které osoba s omezeným barevným spektrem jako já ani nemůže dostatečně popsat. Žlutá, červená, zelená, modrá – vypadalo to jako na karnevalu v Riu, ale s křesťanským náboženským nádechem.

"Podívejte na ten autobus!" vykřikla Anička a ukázala směrem, odkud se valil autobus. Jakmile se otevřely dveře, vylil se ven proud bílých šatů. Mladí, všichni v bílém. Bylo jich jako … rybí jikry na trhu! "No toto! Afrika. Dakar. Muslimská země. A tady, ostrůvek křesťanského procesí s dřevěnými a železnými kříži!" hlásil jsem do kamery, kterou jsem držel před sebou. Kývnul jsem na Nikol, která zaujatě fotila každou vteřinu z této scény, jako by snímek mohla použít do National Geographic.

Babou, jako vždy plný energie, nás začal popohánět. "Jdeme, jdeme! Ještě máme prezidentský palác, českou ambasádu, parlament... Program není na celodenní courání!" Mával českou vlajkou jako by byla hůlka Harryho Pottera a my jsme za ním museli skoro běžet, abychom udrželi krok. "Je to tady nádherné," povzdychla Nikol, zatímco jsme klopýtali za Babou. "Škoda, že nemáme víc času..."

Katedrála Panny Marie Vítězné 

Katedrála africké paměti, oficiálně Katedrála Panny Marie Vítězné, byla slavnostně otevřena v roce 1929. Je to skutečný architektonický klenot, který oslavoval své 80. výročí v roce 2016. Stavbu zdobí věže v súdánském stylu, kopule a byzantské terasy, karyatidy a další prvky. Byly použity různé africké materiály jako růžový pískovec ze Súdánu, tuniské mramory, masivní gabonské lesy a Ouagadougou, což dodává katedrále jedinečný vzhled.

Ve středu stavby se nachází velká kupole osvětlená dvaceti okny, což nejen zvyšuje její majestátnost, ale i duchovní atmosféru. Na velkém vstupním portiku lemovaném dvěma věžemi byl nápis něco jako "Africe vděčná Francie", který byl později nahrazen novým nápisem "À la Vierge Marie Mère de Jésus le Sauveur", tedy "K Panně Marii Matce Ježíše Spasitele".

Babou měl pravdu, když nás popoháněl, ale my jsme přesto cítili, že těch pár minut strávených u Katedrály africké paměti stálo za to. A jak říkám: "Fotky mluví za tisíce slov, ale zážitky jsou na celý život."