Fotografka Pavla, žijící v Praze, se letos vydala na dobrodružství do Senegalu, které by stálo za román od Julesa Verna zkřížený s Bradburyho "Martinskou kronikou", ovšem s pořádnou dávkou českého humoru.

Senegal - země pouští a baobabu

text a foto Pavla Šejnohová

Téměř hned po příletu, na druhý den v osm hodin ráno nás přivítal náš průvodce Babou, plný energie jako po dvojité dávce kávy. Naskočíme do jeho dodávky, která se stává naším domovem na kolech a svižně jedeme na maratón výletů.

Je třeba přiznat, že po sérii článků na Seznam Média, mě - Pavlu všichni teď znají jako tu, která během večírků mezi osmým a dvanáctým drinkem jménem SENEGAL dokáže naučit své "svěřence" pár profesionálních fotografických triků. Takže se ani nedivte, že když se pokusíte napodobit tyto pózy v pražské, nebo brněnské tramvaji na cestě k lékaři, lidé vás začnou fotit jako filmovou hvězdu.

První den na Rallye Paříž-Dakar, když jsme vystoupili z džípu, mi málem upadl foťák s objektivem (protože žádné dobrodružství nevyjde lacino a ani lehce - Petr ať se nezlobí viz jeho CESTOVÁNÍ JE OTÁZKOU ODVAHY, NIKOLI PENĚZ). Moje Markéta pištěla, že nás určitě vyklopí, a Ríša se držel konstrukce auta jako Tarzan v lese.

Babou, energický mával českou vlajkou, popoháněl nás a na programu jsme měli tolik aktivit, že se nám hlava točila. "Jdeme, jdeme!" křičel úžasnou češtinou, zatímco jsme stíhali prezidentský palác, českou ambasádu i parlament. 

Na senegalské pláži nás ráno budil majestátní Atlantik. No, kdo by se ještě doma bál hluku tramvají a houkaček?

A co dál? Já hlavně fotila přírodní hříčku zvanou Růžové jezero, pravým jménem Retba, jezero tak růžové, že by i Barbie záviděla, ale ne vždycky :) . Schovaný mezi historickými budovami je Dům otroků, místo plné emocí, kde se zastavuje dech nejen kvůli úzkým chodbám, ale i uvědomění si hrozných věcí, co se tu děly. Legendární "Door of No Return" a hlavně trochu smutné, kudy statisíce lidí odešly do otroctví.

Já samozřejmě nemohla minout senegalskou poušť Lompoul, kde jsem zažila noc pod hvězdami a zachytila nádherný západ i východ slunce. Vypadalo to tam jako z jiného světa, a věřte mi, kdyby vám někdo v Praze řekl, že taky fotil ve stejných podmínkách a výsledky měl stejně kouzelné, tak buďte připraveni na notnou dávku nadsázky. Protože každý západ i východ slunce, stejně jako hvězdná noc ve stanu v poušti, je naprosto jedinečná!

Tady určitě byl Antoine de Saint-Exupéry a dokonce si myslím, že se právě v Senegalu narodil Le petit prince.

Senegal pro Pavlu nebyl jen destinací, ale pokladnicí zážitků, které zachytila na svých nádherných profesionálních snímcích a s humorem, jí vlastním, nám zprostředkovala každý neuvěřitelný moment svého dobrodružství.