Světlo v Jurkovičově vile

Slunce se líně plazi po obloze. Je středa, třináctá hodina, a já jsem plný očekávání. Jurkovičova vila přede mnou, secesní schovanka, ve stínu Wilsonova lesa, se tyčí jako klenot architektury. Její tvůrce, inspirován britským venkovským stavitelstvím, vtiskl do jejích zdí neobyčejnou syntézu. Jako by v ní tančily lidové motivy střední Evropy s modernistickými tóny Británie a vídeňské secese.

Vítá mě mladá pokladní. Je celá zahalená do kostkované deky, která vypadala jako po babičce. "To jste vy?" zeptala se udiveně. Vysvětluje mi, že je nemocná a necítí se na komentovanou prohlídku. "A nemáte covid?" zeptal jsem se napůl žertem. "To nevím," odpověděla překvapeně. Ujistil jsem ji, že si vystačím sám, a zeptal se, zda mohu fotit. S jejím svolením jsem se vydal na průzkum.

Krok po schodišti, pohled na vitráže, bohatá štuková výzdoba i vystavený nábytek, osobní předměty a dobové fotografie nesou příběh muže, který dokázal spojit lidovou architekturu s moderním uměním. Srdcem domu je schodiště, tepna spojující dva světy – společenský ruch přízemí a soukromí horního patra. Jurkovič tento tradiční koncept cottage překreslil svou uměleckou rukou. Nechal společenský život proudit vzhůru, kde zřídil svůj ateliér, svatyni tvořivosti a útočiště pro přátele umění.

Dole, v objetí zahrady, našly úkryt ložnice. Odděleny chodbou, nabízí klid a odpočinek od vnějšího světa. Tak vznikl dům spojující funkčnost s krásou, tradice s inovací – živoucí svědectví Jurkovičova génia.

Procházím tiše a sám místnostmi. Dřevěný balkón obepínající dům musel kdysi dávno poskytovat úchvatný výhled. Dnes je návštěvníkům nepřístupný. Představuji si, jak tady Jurkovič stával a pozoroval dění na zahradě. Expozice přibližuje Jurkovičovu osobnost, jeho inspirační zdroje i realizované projekty. Návštěvník tak může lépe pochopit genezi tohoto výjimečného místa.

Celá vila dýchá atmosférou počátku 20. století, kdy se rodil nový životní styl. Jurkovič zde dokázal vytvořit prostor, který je zároveň praktický i esteticky působivý. Proto je návštěva této vily zážitkem nejen pro milovníky architektury, ale pro každého, kdo dokáže ocenit krásu a tvůrčího ducha.

Dušan Samuel Jurkovič

V mlhách karpatských hor se zrodil génius, jehož tvůrčí duch měl navždy proměnit tvář slovenské i české architektury. Dušan Samuel Jurkovič, muž nespoutané fantazie a hluboké úcty k lidovému umění, vtiskl svou pečeť do kamene, dřeva i duše národa.

Narodil se roku 1868 v Turé Lúce do rodiny prodchnuté vlastenectvím a láskou k lidové kultuře. Již od útlého věku miloval vůni dřeva a krásu lidových ornamentů. Studia ve Vídni jen prohloubila jeho zaujetí pro secesní sloh, jež uměl později tak mistrně propojit s tradicemi karpatské architektury.

Jurkovičův tvůrčí duch se naplno rozvinul na přelomu století. Jeho ikonické stavby na Pustevnách – Maměnka a Libušín – se staly manifestem nového pojetí lidové architektury. V těchto dřevěných skvostech se pojí tradice s modernou.

Luhačovice se pod Jurkovičovým dotykem proměnily v pohádkové lázeňské městečko. Jurkovičův dům, vila Valaška či vila Vlastimila dodnes okouzlují návštěvníky svou hravostí a originalitou. Každý detail, každá linie prozrazuje mistrovu ruku a cit pro harmonii. Vrcholem Jurkovičova díla je bezesporu monumentální Mohyla Milana Rastislava Štefánika na Bradle. Výjimečná stavba z bílého travertinu se tyčí nad slovenskou krajinou jako memento.

Byl to vizionář, který dokázal propojit minulost s budoucností, lokální s univerzálním. Jeho dílo je ódou na krásu lidového umění i odvážnou výpravou do nových výtvarných světů. Zanechal nám nejen úchvatné stavby, ale i inspiraci k hledání vlastních kořenů a jejich tvůrčímu zobrazení.

Libušín chata na Pustevnách

Jurkovičův dům v Luhačovicích

Vila Jestřábí v Luhačovicích

Vila dr. Náhlovského v Praze-Bubenči