V jižním Pákistánu kmen Mohana Sindh dodnes praktikuje unikátní metodu lovu

Prastaré umění lovu ptáků v údolí Indu je fascinujícím příkladem toho, jak se dávné tradice dokáží udržet navzdory plynutí času a proměnám civilizace. 

V oblasti kolem starověkého města Mohendžo-Daro v jižním Pákistánu se dodnes praktikuje unikátní metoda lovu vodního ptactva, jejíž kořeny sahají až 5000 let do minulosti, do dob rozkvětu harappské civilizace.

Tato prastará technika lovu je pozoruhodná svou jednoduchostí a zároveň geniální účinností. Lovci, kteří ji ovládají, se noří do mělkých vod říčních ramen a jezer až po bradu. Na hlavách mají důmyslně zhotovené klobouky, které jsou vyrobeny z peří a hlav dříve ulovených volavek. Tyto bizarní, ale účinné pokrývky hlavy slouží jako dokonalé maskování.

S takto zamaskovanými hlavami lovci trpělivě čekají, částečně ponořeni ve vodě. Pohybují se pomalu a opatrně, napodobujíce pohyby skutečných ptáků. Někteří z nich dokonce umí napodobit zvuky volavek a kachen, čímž své maskování ještě zdokonalují. Tímto způsobem vytvářejí iluzi, že jsou součástí běžného ptačího života na vodní hladině.

Nic netušící vodní ptáci, přilákáni touto důmyslnou kamufláží, se postupně přibližují k lovcům. Ti trpělivě vyčkávají na správný okamžik. Když se pták dostane dostatečně blízko, lovec bleskurychle vystřelí ruce z vody a chytí překvapenou kořist holýma rukama. Tato technika vyžaduje neobyčejnou rychlost, přesnost a znalost ptačího chování.

Tato metoda lovu není pouhou kuriozitou nebo turistickou atrakcí. Pro místní obyvatele, často žijící v chudých podmínkách, představuje důležitý způsob obživy. Lovci nepraktikují tuto techniku pro zábavu nebo z nostalgických důvodů – je to pro ně životně důležitá strategie přežití, způsob, jak zajistit potravu pro své rodiny v oblasti, kde jsou zdroje často omezené.

Součástí lovecké výbavy jsou i živé volavky, které lovci přivazují k obručím a používají jako další návnadu. Tyto dříve ulovení ptáci nyní slouží jako "spolupracovníci", kteří jsou umístění strategicky po obvodu lovného území. Jejich přítomnost dodává celé scéně zdání bezpečí a normálnosti, což láká další ptáky do oblasti.

Celý tento propracovaný systém lovu svědčí o hluboké znalosti ekosystému a chování ptáků, kterou si místní obyvatelé předávají z generace na generaci. Je to živoucí důkaz lidské schopnosti adaptovat se na své prostředí a využívat dostupné zdroje s neobyčejnou vynalézavostí.

Je fascinující, jak se tato pradávná technika dochovala po tisíciletí až do dnešních dnů. V oblasti, kde kdysi vzkvétala vyspělá harappská civilizace s jejími plánovanými městy, pokročilými kanalizačními systémy a sofistikovanou kulturou, nadále přežívají tyto prastaré znalosti jako živoucí spojení s dávnou minulostí.

Pro návštěvníky a pozorovatele může být tato lovecká metoda úchvatnou podívanou, téměř surrealistickým obrazem. Muži částečně ponořeni ve vodě, s ptačími hlavami místo vlastních, pohybující se v pomalém, hypnotickém rytmu – to vše vytváří scénu, která se zdá být vytržená z jiné reality.

Pro fotografy a dokumentaristy, jako je Randy Olson, představuje tato scéna unikátní příležitost zachytit něco skutečně mimořádného. Jeho fotografie lovců s ptačími klobouky na hlavách se stala ikonickým obrazem, který zachycuje nejen unikátní loveckou techniku, ale i širší příběh o přežití tradičních způsobů života v rychle se měnícím světě.

Zdroj: https://olsonfarlow.com/editorial-images/bird-hunters-indus-river-mohenjo-daro-pakistan, foto: Pascal Maître, volné dílo Wikimedia Commons