Vzpoura českých pasažérů v tranzitu na ostrově Boa Vista

Cestování je téměř vždy plné nečekaných zvratů a překvapení. Když jsme se přiblížili k ostrovu Boa Vista, netušil jsem, jak komická drama se brzy odehrají přímo před našima očima. Všem pasažérům bylo známo, že právě zde máme mezipřistání. Nic výjimečného, řeknete si. Ale jen do chvíle, než zjistíte, že na Boa Vista se striktně dodržují pravidla týkající se kouření.

Boa Vista, která by mohla být volně přeložena jako Krásný výhled, je ve skutečnosti pokroková v jiném smyslu. V pravidlech kouření je totiž absolutně neúprosná. Bez vytáčky je zde naprosto zakázáno kouření kdekoliv, a hlavně v tranzitu. Osobně jsem si nikdy nemyslel, že by něco takového mohlo vyvolat tak bouřlivou reakci mezi našimi pokornými českými spolucestujícími.

Porovnejme to s blízkým ostrovem Sal, kde se na zákaz kouření pohlíží mnohem volněji. Tam si můžete vychutnat své marlborky bez obav z postihů. Tento volnější přístup však na Boa Vista ani náhodou neplatí. Nezbyl ani koutek v tranzitní zóně, kde by se dalo tajně šluknout. Ale jakže? Naše cestovatele tohle nezastaví. Rázem vzniká situace, která by mohla sloužit jako námět pro filmovou komedii.

No a už tady máme mezipřistání na ostrově Boa Vista. Tady se v tranzitu nesmí kouřit. Boa Vista je pokroková a kouření nepodporuje. A co se děje na sousedním ostrově Sal, že tam se kouření toleruje, je autoritám letiště ostrova fuk. Ale právě tady se ukáže, jak cestování chtiví jedinci – parta mimořádná a výjimečná, všichni se vrhnou k tranzitnímu baru a rozehrají hru – kdo z koho. Personál baru zděšeně hledá původce kouře, kdo jim to tady kouří a cestující si z toho pramálo dělají, každý se snaží vyšlukovat zrychleně alespoň půl cigarety.

To už se blíží personálem baru přivolaný letištní policista. Ale na Čechy je krátký. Cestující bafají svá marlborka a rozprchávají se do všech světových stran, zůstávají na místě jen ti nejsilnější odhodlaní čelit zjevné diskriminaci. Jak se později ukáže našimi hrdiny jsou dva právníci. Statečná ochránkyně utlačovaných Nikol a nespoutaný Daniel. Taktika honěného stáda funguje a každý si zakouří, aniž by policista kohokoli umravnil. A už se nastupuje. Nic tak Čechy nestmelí, jako malá vzpoura na ostrově Boa Vista.

To, co se stalo na letišti, by se dalo přirovnat k improvizované hře ze školních let, kdy se na počest odvážlivců tajně scházeli pod schody a kouřili cigarety odcizené z rodičovské zásoby. Jen s tím rozdílem, že tady byly aktéry dospělí lidé z České republiky, kteří naplnění touhou po nikotinu zcela ztratili zábrany.

Mezipřistání na lince Praha Dakar

V momentě, kdy se v našem tranzitu objevil kouř z první cigarety, stalo se něco neočekávaného. Cestující se začali konspirativně shlukovat, přesně jako dvě armády šachových figur na začátku partie. I nejmenší obláček kouře přilákal skupinu tajemných hledačů nikotinu. Takticky plánovali své úkryty a strategie. Jejich mysl byla nasáklá jedinou myšlenkou: "Jak si zapálit, aniž bychom byli chyceni?"

Osobně jsem to sledoval z dálky s napjatým očekáváním (samo sebou s cigaretou v ruce – když rebelie – tak všichni) jako bych byl svědkem průběhu mistrovství v šachu. Kouřící cestující šli na věc s odvahou vskutku lví. Tu a tam se někdo pokoušel tajně potáhnout mezi zády personálu letiště, který byl neúprosně přivolán, aby kontroloval situaci.

Ale co se nestalo! Představa hrůzostrašného letištního policisty, asi dvoumetrového muže s černým samopalem, nevzbudila strach, nýbrž spíše rozehrála divadlo odvahy. Střední věk u překvapivě mnohých našich hrdinů znamenal více zkušeností s úskoky, než byste si dokázali představit. Dva zkušení právníci mezi cestujícími rozehráli taktickou hru tzv. Honěné stádo, což byl mistrovský plán, jak uniknout zodpovědnosti za přestupky. Když už se zdálo, že dokonce ani letištní policista s výrazem terminátora nemůže umravnit naši partu, došlo k finálnímu rozuzlení. Všechna krámová zákoutí byla procítěna svlačcem kouře, aniž by byla odhalena jedna konkrétní osoba, potrestán jediný viník.

Nic tak nestmelí atmosféru dovolené v Senegalu jako velká vzpoura na malém ostrově Boa Vista. Ostatní pasažéry to sblížilo téměř jako rodinu. Jako by si každý řekl: "Když už jsme se zapletli do téhle tajné vzpoury, užijme si to naplno!"

Mezipřistání v Boa Vista možná nepochází z cestovatelských průvodců jako zážitek, který byste měli vyhledávat. Pro nás ale zůstalo v paměti jako dobrodružství. Někdy jsou to právě tyto neplánované momenty, které činí naše cesty nezapomenutelnými. Na každém rohu můžeme čekat nové dobrodružství a pokaždé, kdy vykročíme do neznáma, máme šanci potkat nové přátele, nové příběhy a možná, že i nové lásky.

V okamžiku nastoupení zpět na palubu letadla jsem věděl, že tahle cestovní skupinka nebude jen o suchých fotkách a trapných selfíčkách. Tento okamžik se zaslouží o trvalé místo v archivech společných vzpomínek. Na Boa Vista jsme zkrátka vytvořili novou formu cestovatelského přátelství. Kouř a humor vyhrály nad přísností pravidel.

All inklusive program zde v hotelu Baobab Resort funguje na jedničku. Slabší povahy usínají přímo na lehátku u bazénu (můj případ) a ty silnější povahy mizí v chatkách v africkém stylu za zvuků šumění vln příjemně chladivého oceánu. Večer ještě nekončí bereme po krátkém šlofíku bar útokem podruhé a vede long drink SENEGAL. Není divu je naprosto fantastický! Ale to už se všichni známe. Vypadá to na bezva partu. Jsou tady samí skvělí lidé. V párech i solo, většiny, menšiny, sociolog by zajásal. Za sluncem i dobrodružstvím, za výlety i odpočinkem.